Dnes ráno zemřel ve věku nedožitých 75 let Josef Pavelka. Tušil jsem že to přijde, ale i tak se mi tyto řádky těžko píšou. Zůstala jen vzpomínka a darovaná fotografie která mi ho bude připomínat. Přeji Ti Josefe nebe.

Vložil jsem nové fotky do galerie, a trochu jsem předělal jednotlivé složky v ní. Jak budu mít trochu času budu pokračovat, galerie i celé stránky doznají větších změn.

Pavel Petrov – Cesta Vysočinou
28.11.2010 - 10.01.2011
Městská galerie Hasičský dům, nám. Zachariáše z Hradce , Telč
Fotografie inspirované krajem kolem Javořice
Vernisáž výstavy v neděli 28. 11. v 15 hod.
Úvodní slovo Mgr. František Bukvaj, hudba Mgr. Lubomír Zadina
Autorské čtení ze sbírek básní Vyznání Vysočině a Vyznání víry Mgr. František Bukvaj
Výstava je přístupná pátek, sobota, neděle, svátky 10 – 12 hod., 13 – 16 hod.
Městská galerie Hasičský dům

Vernisáž výstavy fotografií 7. ročníku fotografické soutěže tentokrát na téma „STROMY“ proběhne 9. 12. v 17:00
Výstava potrvá od 10.12. 2010 – 31.1. 2011
Muzeum Vysočiny
Masarykovo nám. 57/58, Jihlava

Dnes jsem šel po delší době na vycházku, pěkné počasí a pes mě vytáhli od počítače.Venku je nádherně a tak to byla jedna z těch asi pěti vycházek za rok které mám jako bonus k fotografování. Je tak krásně, že i když nic nenafotím jdu domů spokojený a odpočatý. Rybáři by mi rozuměli, samota, klid, a příroda je skvělý úlovek.
Druhý typ vycházky je když donesu pěkné fotky a nejlíp takové které ukazují můj posun o krůček dál.Spojit tyhle dvě dohromady by byla třeskutá paráda.

Četl jsem inspirativní článek Jany Oborné o názvech fotografií, a napadlo mě že to je zajímavé téma, ke kterému bych mohl něco napsat. Nikdy jsem o tom moc nepřemýšlel a tak je nejvyšší čas to napravit. Většinou se pojmenování fotky vyhýbám, protože mě nic kloudného nenapadá, a zabít fotku hloupým nebo popisným názvem se mi nechce. Trochu to omlouvám známým tvrzením že „fotka má mluvit sama, ale cítím že tohle úsloví až tak nesedí a leckdy omlouvá neschopnost vymyslet něco, co fotku zvedne,dá jí nový význam, navede diváka jak ji vnímat, zkrátka ji vylepší. Je spíše obranou před blbostmi. Název u fotky může být a nemusí, ale když je pak z nějakého důvodu, může totiž hodně pomoci nebo hodně ublížit.Názvy spíše neurčité, volnější, které spíše podnítí fantazii, než ji potlačí jsou vhodné tam kde jde o to autorovi o to aby si každý našel to své nebo jen zprostředkoval radost z „puštění fantazie na špacír“. :) Jinou možností je zvolit název tak aby fotografii obestřel rouškou tajemství. Název může naopak napovědět, co se na fotce objeví a diváka nasměrovat tak jak si autor přeje aby ji vnímal. „Bez názvu“ je výzva k divákovi, aby vstoupil do meditativního dialogu s autorem, který je často překvapen k čemu jeho fotografie diváka přivedla. Kam název určitě patří, jsou fotky v sérii, názvy jednotlivých fotek které by jinak zapadly a samy o sobě byly o ničem diváka vedou a dávají smysl vložení konkrétní fotky do série a pochopení série jako celku.
Na závěr bych rád řekl že nějak v podvědomí cítím že název k dobré fotce patří,a jako u samotné fotografie i u jejího názvu je důležitá kreativita, nejen fotka ale i název musí mít "šmrnc".